Pojednání o naší značce keramických vypínačů a zásuvek - zkrácená dlouhá verze.

Jdu si takhle ulici koukám co se děje. A potkám krásného človíčka zahaleného v kapuce. Byl začátek jara a pršelo. Štíhlá vysoká zrzka poodhalí kapuci usměje se a říká ahoj. Já ahoj my se známe? Od této doby uplynulo 7 let a nestala se z ní furie.... Mezitím se odehrálo spoustu věci, ale my jsme tady kuli zásuvkám a vypínačům....

Bylo to asi po dvou letech žití v pražském mini bytíku na břevnově.

Já jakožto úspěšný konzultant v internetové branži jsem docela slušně vydělával a zrzka v kapuce jako keramička u Štěpánků v pražské dílně byla taky spokojena. Proto jednoho dne povídám: koupíme si na hypotéku nějaký levný bytík, ať nevyhazujeme ty prachy z okna…. (Nájemný). Následovalo půlroční hledáni a zklamání pres zklamání. Jednou takhle sedím u inzerátů a Lucka povídá tohle koukej koukej. Já říkam no to už měsíc přeskakuju to je strašný. Úvodní fotka strašně zaplivaného záchodu (prodejce byl diletant - zdravím). Vlezu do detailu inzerátu a tam totálně vybydlenej byt. Lucka jakožto umělec se vztahem ke všemu oprejskanýmu ríká to se mi libí jedeme tam. Celou tudle pasáž zkrátím- kdo někdy kupoval nějakou nemovitost ví jaká to může byt anabáze.

Najednou bylo 4 záři 2012 a já držel v ruce klíče od našeho nového bytu.

No nového naší nove ruiny, ale v sympatickém malém bytovém domě přímo u řeky Sázavy a to já rád. Co teď? Omítky, podlahy, okna, topeni, voda, odpady, elektřina, dispoziční úpravy, atd. atd. Do bytu jsme jezdily s Luckou dělat o víkendech a po večerech. Jednoho dne sedím popíjím Kozla, čistím cihlu. Jednu za druhou sekerou. Omítka opadává. Krása. Najednou mě vyruší ženský hlas: já nechci ty kelímky vod jogurtů... Říkám si jaký kelímky…? Zlato jaký kelímky? No tyhle… Zvednu oči a ukazuje na klasickou plastovou bílou zásuvku. Říkám aha… A hned z první mi povídá: já je udělám keramicky! Říkám no to by bylo bomba.

A Lucka začala po večerech patlat zásuvky.

Cesta byla trnitá jak můžete vidět na prvních pokusech. Asi po pul roce nenuceného patlaní a studovaní jestli to nekoupit- kde jsme naráželi na stale stejný problém- jen kulatý jen bila…. si povídáme a co když to nebude jen pro nás? Co když to bude i pro ostatní. Tak jsme naše keramické zásuvky začali ukazovat kamarádům rodině a ač forma zpracovaní nebyla zrovna skvělá převažovalo nadšení. Další rok ani nebudu vyprávět. Byl provázen sérií omylu a občasných uspěchů. Protože Lucka stále dělala hrnečky. Ne doslova. Ale k výrobě zásuvek přistupovala jako k hrnečku. Což mělo efekt, je to krásný, ale zlato: vždyť tomu chybí jedna díra....

No a po tomto mrtvém roce už byla zásuvka docela funkční.

Lucka dělala v té době velitelku prodejny s oblečením a povídá. Zlato mě už to v ty práci strašně štve. Tak povídám zlato zásuvky chceme prodávat tak udělejme plán a dej výpověď. Plán byl za 2 měsíce hotové zásuvky a do 4 měsíců prodáváme. Říkám jo 4 měsíce to nějak utáhneme. Jo jo. Tento 4 měsíc se nakonec protáhl na téměř 2 roky. Testování zkoušení vyřizovaní a pravidelná Lucčina práce na píchačky a má po večerech.

A teď je tady Lucčina práce a nutno říct, že jsou nádherné.

Umíme v nich udělat cokoli individuálně, přizpůsobit, můžete vybírat z vice jak 5000 variant. Můžete barvy kombinovat a tím dojit k nádherným dizajnům vlastně hrou. Ne jako my- Máme doma bíle. Úsměvné že….